Tipy

Tipy pro krásné 3D fotky

Foto: getimg.ai
Foto: getimg.ai

Základní pravidla pro pořizování 3D fotografií už znáte - a pokud ne, odkaz najdete níže. Tentokrát se tady na ně podíváme podrobněji a hlavně přidáme některá další - aby byly vaše fotografie skutečně ty nejlepší.

Sdílet:  

Vzdálenost fotoaparátů

Základní pravidlo, kterému se budeme věnovat, se týká vzdálenosti, o kterou je třeba fotoaparát posunout mezi prvním a druhým snímkem (pokud používáte fotoaparáty dva, potom jde samozřejmě o vzdálenost mezi těmito dvěma fotoaparáty).

Zmínili jsme se, že by tato vzdálenost měla být okolo 7 centimetrů. Při skutečném fotografování se však doporučuje dodržovat spíše jiné pravidlo - totiž nastavit vzdálenost na 1/30 vzdálenosti od nejbližšího předmětu na fotografii (viz obrázek - předmět je ve vzdálenosti A, fotoaparáty jsou od sebe vzdáleny o A/30). Je-li tedy například 2 metry od fotoaparátu fotografovaný strom a všechny další objekty na fotografii jsou až za ním, potom by měla být vzdálenost fotoaparátů (pro levý a pravý snímek) 2 metry / 30 = 200 centimetrů / 30 = 6,66 centimetru.

Ideální vzdálenost mezi fotoaparáty činí 1/30 vzdálenosti od nejbližšího předmětu na fotografii. Obr.: 3DJournal s podporou getimg.ai

Ideální vzdálenost mezi fotoaparáty činí 1/30 vzdálenosti od nejbližšího předmětu na fotografii. Obr.: 3DJournal s podporou getimg.ai

Uvedená vzdálenost není náhodná. Vychází z toho, že lidské oko je schopno pohodlně sledovat objekty ve vzdálenosti 2 metry a dále jako jednu scénu; na objekty, které jsou blíže, však musí přeostřit. Protože cílem je vytvořit dobře viditelnou 3D fotografii (stereofotografii), oko by nemělo přeostřovat. Nejbližší předmět by tedy neměl být blíže než 2 metry - přičemž se předpokládá, že oči jsou od sebe vzdáleny přibližně oněch 6,66 cm (mezinárodní standard pro stereoobrazy byl stanoven na 63,5 mm).

A ještě jedna poznámka - uvedené pravidlo jedné třicetiny platí pro 35mm film a objektiv s ohniskovou vzdáleností 35 mm. Pro dvojnásobnou ohniskovou vzdálenost - a tedy při přiblížení scény - by pak bylo třeba dělit vzdálenost dvojnásobně - tedy šedesáti. Pro běžné kompaktní fotoaparáty nebo mobily bez zoomu se tím není třeba příliš zabývat, použijete-li zoom, je třeba posouvat fotoaparát mezi levým a pravým snímkem tolikrát méně, kolikrát si scénu zoomem přiblížíte. Dále to ještě ukážeme na příkladu.

Příklady vzdálenosti mezi fotoaparáty

Pokud je první objekt fotografované scény blíže, měly by být blíže k sobě i oči (tedy fotoaparáty, kterými pořizujeme levý a pravý snímek). To způsobí, že když se pak na stereofotografii budeme dívat našima (vzdálenějšíma) očima, bude se první objekt scény jevit dále (nejlépe v oněch optimálních 2 metrech).

Je-li první fotografovaný objekt dále, je vhodné, aby byla vzdálenost mezi levým a pravým fotoaparátem větší - zvýrazní se tím prostorový efekt a fotografie je tak plastičtější. Fotografujeme-li například hrad a před ním strom, který je od nás vzdálen 30 metrů (a blíže k nám již žádný objekt není), potom může být vzdálenost mezi fotoaparáty pro levý a pravý snímek až 1 metr (30/30=1).

Čím dále je první fotografovaný objekt, tím větší by měla být vzdálenost fotoaparátů od sebe.

Je-li naopak první objekt ve vzdálenosti 90 centimetrů, pak by od sebe fotoaparáty pro levý a pravý snímek neměly být posunuty o více než 3 centimetry (90/30=3). Pokud by byl předmět blíže než 20 centimetrů, přestává pravidlo jedné třicetiny platit - a je třeba, aby vzdálenost mezi fotoaparátem pro levý a pravý snímek byla ještě menší. Například pro 10 cm se doporučuje vzdálenost 2,5 mm, pro 5 cm pak už jen půl milimetru.

A ještě příklad k výše zmíněnému zoomu: Použijete-li například zoom 3x a nejbližší objekt bude vzdálen 90 metrů, potom bude posun fotoaparátu 90/30/3=1 metr.

Několik dalších tipů

Pro mezinárodní stereografické soutěže se často vyžaduje aby ležely všechny vyfotografované objekty za pozorovací plochou (v našem případě tedy za monitorem). Nic by nemělo vystupovat před ni (posunutí před a za pozorovací plochu jsme zmiňovali v článku o kreslení 3D obrazů v červencovém vydání). My se ale, upřímně řečeno, domníváme, že efekt vystupujícího objektu může být někdy velice pěkný.

Pokud ale nějaký objekt vystupuje z obrazu, je rozhodně třeba dodržet pravidlo, že žádná jeho vystupující část neprotíná okraj obrazu (u nás okraj obrazovky).

Je-li 3D obraz špatně pozorovatelný, zkuste vytvořit jeho černobílou variantu (třeba v našem programu 3DJournal). Je-li ta v pořádku, pak barevnému obrazu pomůže, pokud uberete sytost (saturaci) barev. Proveďte to ve svém oblíbeném grafickém editoru, přičemž pozor - upravovat budete levý a pravý obraz, nikoli výsledný 3D obraz.

Pokud budete dodržovat výše uvedená pravidla (spolu s těmi, která byla zmíněna již v prvním textu), pak by vaše 3D obrazy měly dělat skutečně velmi dobrý prostorový dojem.

3DJournal, srpen 2003
Sdílet: